Jana:Quo Vadis
Na koni jsem začala jezdit se svou dcerou a během dvanácti let jsme vystřídaly různé pražské kluby. Viděla jsem, jak zájemci o výcvik zůstávají v pořadníku a čekají na místo. Proto když jsme s manželem prodali rodinnou firmu s hudebními nástroji a naskytl se mi vhodný prostor, rozhodla jsem se, že otevřu v Hloubětíně jízdárnu, abych dětem i dospělým z okolí tuto možnost poskytla.
Jízdárnu, kterou jsem pojmenovala po svém prvním koni Quo Vadis, funguje už čtyři roky a jsem ráda, že se mi podařilo rozjet jezdecký klub právě v Hloubětíně, protože jsme tu našli ideální kombinaci pastvin, lesa i otevřeného terénu. Navíc jízdárna stojí na snadno dostupném místě. Manžel se v Hloubětíně narodil a je obrovský patriot. Já jsem se sem přivdala, ale tuto část Prahy jsem si zamilovala stejně jako on, protože si tu každý najdeme to, co k životu potřebujeme. Louka kbelského letiště navíc nabízí ideální cvalový prostor pro naše koně, který je v Praze absolutní vzácností. Vyjíždíme si louku užít sami i s klienty a členy oddílu.
Všechny okruhy, které nabízíme, jsou vymezené časem. Hodinový okruh se jede hlavně v přilehlém lese. Z jízdárny se vyrazí do kopce směrem k lomu, odkud se získával kámen na stavbu Karlova mostu. Pak se jede dál přes les a pole až třeba ke kbelskému letišti. Při dvouhodinovém okruhu se dostaneme do nedalekých lesoparků. Pořádáme i celodenní výlety, během nichž se vydáváme směrem k Podolance anebo do Dolních Počernic.
V létě po skončení táborů vyrážíme s těmi nejzkušenějšími jezdci na týdenní putování po Českém ráji, kde koníci měsíc relaxují na pastvinách a mají absolutní klid. Na začátku září se pak odpočatí vrací zpět do práce v Hloubětíně.
Naši členové se spolu s jízdou na koni učí, že se ke zvířeti musí přistupovat s úctou, že koně nestačí jen nakrmit, jak se to dělávalo dříve, ale že je to živá bytost a partner. Těší nás, když v členech klubu probouzíme vztah k přírodě a je pro nás zadostiučiněním, když vidíme, jak jim jízda na koni pomáhá posilovat tělo a jak jim přináší psychickou odolnost. Opravdovou odměnou je pak vidět, jak se z naprostých začátečníků stávají samostatní jezdci s citem pro koně.
Možná to bude znít ohraně, ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že jízda na koni je jako droga. Člověk, který zažije pocit větru ve vlasech, vidí svět z koňského hřbetu, už nemůže přestat.
Autorem fotografií je Tomáš Pěkný